Další fotografie můžete najít v GALERII

První setkání s československým vlčákem zažil Jan koncem 80. let (již) minulého století na gymnasiu, kde před ním v lavici seděl spolužák a hlavně kamarád Jindra Jedlička (toho asi není třeba čevkařům představovat).  A dá se říci, že vlastně díky němu Jan k lásce k vlkům přišel.  Vlčinka Dandinka byla tak jasnou volbou poté, co se rodina po letech konečně usadila.

Dandelion (Pampeliška), která k nám přišla ze skvělé rodiny, snad se mohu odvážit říci našich přátel, Fišerových, byla obzvláště plaché vlče, které se ale v průběhu socializace rychle osmělovalo a dnes už nemá vůbec žádný problém s davy lidí, jinými psy, auty, vlaky, ani s čímkoli jiným, co může vlka v našem běžném světě potkat.  Jediné, co ji spolehlivě vyvede z míry je, když se někdo, a je jedno jestli člověk nebo pes, neopatrně přiblíží k sestřičkám Kesince a Kapince.  To potom velmi důrazně upozorní, že ségry si pohlídá a ubrání docela určitě.