Tak to přišlo.
Čas: sobota 22. dubna. Místo: Židlochovice, krásný areál tamního kynologického klubu. Počasí: řekněme trošičku chladnější s odpoledním deštěm a dost osvěžujícím větříkem, ale alespoň nebylo pejskům a fenečkám horko. Množství vlků: ohromující. Lidé: tak to bylo asi to nejlepší – přátelští, trpěliví, nadšení… prostě skvělí.
Bonitace.
Snad nejdůležitější okamžik vlčího (alespoň československo vlčího) života.
A Dandince se ten den opravdu povedl. Odmaturovala totiž s vyznamenáním. Na vysvědčení má samé jedničky.
Bonitační kód As Of/60 Xv 56,7 Xf 108,3 (CZ).
Způsobilost k chovu: DKK A(0/0), DLK 0-0 chovná II.
Lepší to prostě být nemohlo.
No a Jan si tak přemýšlí: „Jak musí být ta holka vlkošedá skvělá. Já jí to jenom kazím a ona se tak výtečně předvede. Ale vždyť je to vlastně jasné, když má kolem sebe celý život jenom skvělé lidské kamarády. Hlavně oni jí pomohli ukončit ‚základní vzdělání‘ s tak úžasným výsledkem. Již od začátku, první lidský dospělák jejího života paní Martina Fišerová, chovatelka a majitelka chovky Amant Gris, její manžel, jejich děti. Jen díky nim měla tak příjemný vstup do života a i celá ta fáze trošku zvláštně pojmenovaná ‚vtiskování‘. Přátelé ze psího hřiště ve Vracově. Perfektní dvounohá kamarádka, která se bez jakýchkoli pochybností nejvíce podepsala na výsledku maturity, hlavně pokud jde o předměty ‚měření‘ a ‚skupinka‘, hlavní výcvikářka klubu Kyjov-Boršov Bohuňka Šibalová. Její kolegyně, ve všech směrech úžasná slečna Lada Studýnková. Peťa Ullman, který dokázal Dandince ukázat, že obrany jsou super a připravit ji na figuranta, i když ho to asi stálo a stále stojí hodně nervů a energie. A také spousta dalších hodných kamarádů z Boršova, třeba dámy Ullmanovi Olga i Bára, paní Kouřilová… Marta Nobarová, díky které vlastně všechny z klubu v Boršově známe. Mates Petrnek, který nám poprvé ukázal, že i vlčice může dělat obrany. A taky… a ještě… prostě spousta dalších, vlastně ani nemůžu všechny vyjmenovat, tak doufám, že se nebudou zlobit.“
Jan v duchu pokračuje: „Ale bylo to příjemné. Ono je také potřeba sklonit v úctě šíji a poděkovat i bonitační komisi, která obdivuhodně nezmrzla v odpoledním dešti a větru, trpělivě a objektivně posoudila celou tu smečku vlků, co jich tam bylo ‚jak psů‘. Příjemná paní rozhodčí Tomešková, pan Skoupý, paní Brzobohatá, figurant riskující na kluzkém trávníku všechny své údy pan Kouřil a v neposlední řadě vždy okouzlující slečna Tichá. A větrem ošlehávaná skupinka. A vůbec všichni, kdo se na organizaci podíleli. Také všechny paničky a páníčci, kteří přivedli svoje pejsky a fenečky na bonitaci tak dobře připravené. Ti všichni udělali z minulé soboty naprosto bezvadný den.“
Nicméně: „Samozřejmě, hlavně Dandinka. Princeznička. Ona je ta hlavní hrdinka. Jasně, umí pozlobit. No, kdyby ne, nebyla by to vlčice. Ale je fantastická. Umí, krasavice vlčí. Tak to jen nezkazit. A neusnout na vavřínech. Pomalu, v klidu, nejdůležitější je její vlčí pohoda. Ale pokračovat.“
Takže co bude dál? Za 14 dní seminář s paní Macounovou, potom nějaké ty výstavy, Zlín, Náměšť, Brno. V červenci výcvikový tábor s Bohuňkou Šibalovou, jestli to půjde třeba i ZZO. Na podzim zase nějaká ta výstava a když to vyjde možná i vytrvalostní zkoušky.
A jen maličká poznámka nakonec: ‚Of‘ tedy ‚sangvinik – ovladatelný, vyrovnaný‘. No, snad si na to Danďule vzpomene až zase bude na cvičáku předvádět svoje oblíbené vystoupení na téma: jsem unavená, znuděná a celkově si myslím, že ‚k noze‘, ‚sedni‘ a ‚lehni‘ už umím a tak nechápu proč teď nemůžu raději běhat někde v lese.
Pokud by se Vám chtělo, velmi rádi Vám ukážeme nějaké další fotečky, které pořídila promoklá, promrzlá, ale obětavá Ilona a které najdete v naší GALERII.