Tak jsme zase zpátky

Po čase jsme zase zpátky

Kdepak byli, kampak se nám ti čerchmanti schovali?  Takovou dobu se neozvali.  Jsou tam vůbec ještě?  Jsme, jistě jsme.  Jen jsme si vybrali, byť i maličko delší a vůči našim přátelům jistě neodpustitelnou, přestávku.

Máme za sebou období plné změn, čas, který proletěl a nechal nás zase o poznání, řekněme, zkušenější.  A cože se to všechno v naší smečce přihodilo?  Dobré i zlé, ale jako vždy, toho přívětivého bylo zajisté neporovnatelně více.  Nestihl nás, chvála Pánu Bohu, žádný zlý neduh a v dobré mysli jsme propluli všemi peřejemi a doputovali opět až sem, k Vám.

Tak od začátku léta páně dvou tisícího osmnáctého.  Vánky a deštíky vesnu krášlící jsme si užívali na procházkách, cvičáku, i na zahradě.  Nadto, po letech rezivění v koutě garáže jsme i bicykly vyčistili a s Dandinkou a Kapinkou k jejich neskonalé a bujaré radosti, však také mnohdy až do vysílení řidičů velocipédů a otlačení určitých částí těl jejich, po luzích a hájích vyjížďky pořádali.

Vlkům to v zimně sluší nejvíc

Vlkům to v zimně sluší nejvíc

Léto loňské parné až k zemdlení odhalilo nám nejen krásu lenošení na naší terase, nýbrž opětovně také uklidňující půvab stínu borových a bukových hvozdů Bzenecké dúbravy i milovaných Chřibů.  Ani podzim, v ostatních slovanských řečech o mnoho zvukomalebněji jeseň zvaný, prý snad dle starogótského asans, tedy období sběru úrody, nás nenechal zmírnit tempo.  Výstavy, ponejvíce povedené, vždyť kupříkladu Kesinka dostala i CAC a Dandinka rovněž nikdy nebyla horší než výborná, nádherné chvilky strávené s přáteli nebo i sami na cvičáku, vlídné i okouzlující okamžiky v lese na procházkách, chvíle na rolích a lučinách prožité stopičku vypracovávajíce…  To vše a ještě daleko více jsme si všichni ve smečce lačně vychutnávali.

Zima nám přinesla zármutek, když jsme před vánocemi ztratili našeho úžasného člena smečky Dina, westíka, který byl naším kumpánem a souputníkem po požehnaných téměř patnáct a půl roku.  Odešel z plného zdraví, bez bolesti, prostě jen usnul.  Přesto po něm zůstala v našem houfu velká prázdnota.  Však jsme spolu ušli dlouhou a neobyčejně úžasnou cestu.  Děkujeme za vše hezké Dinouši!

První fotečka vlčích miminek

První fotečka vlčích miminek

Kterak ovšem říká moudrý Kazatel. „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození a čas umírání…“.  Tak sešla se jen jedna neděle s nedělí druhou a život zahnal smrt, neboť Dandinka se právě na Slavnost Matky Boží, Panny Marie, tedy na Nový rok 2019, zasnoubila se znamenitým Cairem ‚Shadowem‘ z rodu Potomek Vlkov zvaného.  A brzy jsme měli potvrzeno že, se starými Slovany pověděno, ‚počiela, obtiežena jesť i nynie k pórodu sebe čeká‘.  Onen velký den byl dychtivě očekáván v první dekádě měsíce března. A vskutku hned prvního března se narodilo šest krásných vlčátek, jeden kluk jako buk a pět děvčátek, a tak dalších osm týdnů bylo zajisté v naší noře nadmíru veselo. A také, Bohu díky, jsme našli skvělé pánečky a vlčátka si užívají svých nových rodin.

Ale ono mezitím bylo ještě veseleji.  V polovině února nám totiž v brlohu zaštěkalo jedno jiné malé štěňátko.  Sluje Air Man Fiera Vulpo, leč ve smečce řečené je Aron.  Je z mimořádného svazku maminky Angeliny Jolie is Always Crazy a tatínka Commandos de Alphavile Bohemia.  Třebaže mnozí neznalí v prvním pohledu lištičku v něm někdy spatřují, v pravdě je to líbezné, stavbou těla působivé, povahově nadané, slibné mládě belgického ovčáka malinois.  Jelikož podědilo valnou část vlastností rodičů, a tak nemůže být jinak, než že z něj vyroste fantastický sportsman.

Zlaťáček poprvé doma

Zlaťáček poprvé doma

Léto a podzim roku devatenáctého proletěli jako bláznivé a najednou tady byl rok letošní.  Těšili jsme se na stopy šláplé na voňavých jarní nivách, na trhání našeho figuranta Petra, na něhož si Kapinka i Aron usilovně brousili zuby, na naše cyklistické Tour de Bzenecká dúbrava, na první jarní návštěvu brněnské zologajdy a na spoustu jiné legrace.  Pak ale odkudsi přiletěla jakási malá potvora a sbor prý moudrých pánů, co ví lépe než my, co je pro nás dobré, dal palec dolů a vyhlásil výjimečný stav, teda pardon karanténu.  Takovou, co ji velmi přiléhavě pojmenovávají naši anglosaští přátelé, jmenujíce ji ‚lockdown‘.  Jo, všichni jsme byli zavření a teď budeme všichni na dně…

Však nešť, nechme všechny ty Trautenberky a jejich fámuly v Praze, Bruselu či kdekoli jinde, užívat si jejich velkého ega.  Ostatně, přejme jim alespoň něco velkého.  Nenechme si zkazit dobrou náladu a dělejme si naše životy takovými, jaké si je sami přejeme.  Kolem nás je stále ještě spousta půvabů a krás.  Stromy šumí a kryjí nás před deštěm, byliny voní, voda potoků a říček zurčí, slunce hřeje, občas ještě uvidíme nějakého ptáčka, tráva hebce hladí, když v ní spočinete a pejsci nám dávají tolik radosti, že ji ani unést nemůžeme. 

Skoro jako vydra...

Skoro jako vydra...

Tak co vlastně zbývá dodat?  Snad ještě jednou omluvu za dlouhé mlčení a slib, že již nebudeme zanedbávat naše kamarádky a kamarády a alespoň občas něco na stránečky našeho doupěte vložíme.

A Vám všem bychom od srdce rádi popřáli, abyste si užívali stejně hezké momenty i Vy a jako zálohu na ně si Vás zatím dovolujeme pozvat do naší postupně doplňované galerie.

Čirá radost

Čirá radost

Naše první vlčí děťátka

Naše první vlčí děťátka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *