Léto budiž pochváleno. I když… jaro, podzim a zima vlastně také. V každém ročním čase a pokud možno každý den, bez ohledu na to, zda slunce příjemně prohřívá tělo až do nejhlubších zátočin nervového systému či jestli se zatáhne a přijde pošmourno za okno i na duši, prostě vždy by si člověk měl najít něco vlídného a přívětivého, co jej naplní klidem a stane se mu pobídkou do klusu, kroku, ploužení, to dle Vašeho naturelu a libovůle, směrem k zítřku, pozítří, dalšímu ročnímu období a vůbec všemu novému.
Chce to jen se odpoutat od fádnosti našich všedních časoprostorových linií, zaběhlých cest po kterých se tak rádi pohodlně pohybujeme, nechat někde v nedohlednu všechny televize, počítače a mobily a začít vnímat…
…že tamta srnka s mladými je obrázek neporovnatelně hezčí, než když má jen jakýchsi 1920×1440 pixelů, nebo kolik jich zobrazuje právě ten Váš monitor…
…že kousek vedle cesty omamně voní tymián, teda pokud zrovna po té cestě nefrčíte devadesátkou se zapnutou klimatizací, co má spoustu extra účinných filtrů…
…že toto už podle čichu není tymián, ale kobylinec – no a co, autům zase kape olej a ten v přírodě překáží daleko déle…
…že smečka Vašich štěků, co se honí na louce, je bezpochyby o mnoho zábavnější, než všechny seriály, filmy či jiné kinematografické zázraky. A také je daleko více vzrušující, soudě alespoň podle jemného chvění okolo páteře, které se dostavilo, když jste zahlédli uši zvědavého zajíce v nízkém keři na mezi napravo a Vám začal v hlavě běžet příběh až komiksový, začínající zvednutím nosu, zavětřením a následným varovným ztuhnutím toho z Vašich miláčků, který se nedopatřením zatoulal kousek dál ve směru zvědavého hlodavce rodu Lepus.
Stejně ale – léto budiž pochváleno. A to letošní obzvláště, ježto jeho trvání i štědrost slunečních paprsků jsme si mohli užívat doušky většími než v letech jiných. Pravda, někdy se prázdninové povětří zdálo být až úmorné, horké dny vyčerpávající, tropické noci k nepřespání. Věřte ale tomu, že neuplyne mnoho Vánoc a Nových roků a začnete, jak je v lidské přirozenosti, moudře pokyvovat hlavou a prohlašovat: „Tohle že je léto?! Pchá, to dřív to ještě bývávalo opravdové léto. Jó, to já pamatuju počasíčko v tom sedmnáctém roce. To ještě slunce hřálo, nebe bylo modré a ty krásné bouřky…“
Nám se prázdniny skutečně vydařily. Jistě, přes nejhůře ubíjející vedra jsme lenošili o maličko častěji, než je naším zvykem. Přece jen rtuť nikoli jen šplhající, ale přímo šturmující směrem k bodu na teploměru označeném číslem čtyřicet není ničím, co by se dalo s ohledem na zdraví a pohodu chlupatější části naší smečky ignorovat či podcenit. A tak jsme snížili množství a intenzitu pohybových aktivit a naopak v přímé úměře zvýšili množství podávaných tekutin charakteru chladného a typu odpovídajícího vkusu každého z tvorů do naší smečky náležejícího, tedy od vody pro hafany, přes šťávy ovocné i zeleninové pro Ilonu až po domácí ratíškovické pivo pro Jana.
A tak jsme se proletěli létem až k poslednímu prázdninovému víkendu, který, pro nás již tradičně, vedl naše kroky do pěkného areálu ZKO Brno-Zetor. Výstava krajská, účast hojná (jen od Hujerů, pardon od stafordů, jich tam bylo třináct), práce pořadatelů znamenitá, prostě záležitost veskrze příjemná. Pro nás nadto ideální generálka před zářijovou národní výstavou v Brně. Také výsledky vcelku uspokojivé, Kesinka třetí, Dandinka V1, VT, KV. Ale hlavně báječný smečkový výlet a výborná socializace pro naši nejmladší. Tolik psů pohromadě viděla Kapinka poprvé. Přesto, jak jsme ostatně čekali, neměla sebemenší potíž s cupitajícími westíky, temperamentními teriéry, melancholickými barzoji ani se sebevědomou brazilskou filou.
Úplně posledním, čeho jsme si v srpnu užili, tedy mimo pravidelnou příjemnou chvilku výcviku poslušností s Bohuňkou a cupování hadry a figuranta Petra na obranách, bylo focení s Bárou. Její díla téměř až umělecká můžete shlédnout v GALERII.
Švestky úprkem modrají, fialoví a nedočkavě se těší na bílou košili z tvarohového těsta s ozdobným límcem rozpuštěného másla, tvarohu a cukru. Rajčata se tlačí na sebe úplně jako by se už viděly přepasírované ve sklenicích s nápisem ‚Protlak 2017‘, nebo až se zasnoubí s paprikou v Ilonině světovém leču. Červená řepa dělá naschvály když roste promyšleně a natruc do monumentálních rozměrů. Vlastně pohádkových rozměrů, protože ji asi bude muset opravdu tahat Jan, Ilonka, pejsci a ještě budou muset najít kočku a myš, aby ji z podzimní prsti dostali ven. Pór se z výšky klaní celeru v rytmu poprchávání lískových ořechů a rakytník začíná přebírat oranžovou dominanci od měsíčku lékařského…
… a nás čeká klasické září a říjen s jejich akcemi přecpanými víkendy. Přesto pevně věříme, že si urveme nějakou tu chvilku, odmažeme kousek letního dluhu a zaplníme zápisník našich stránek pár články.
Zatím Vás alespoň zveme do naší GALERIE, zkuste nahlédnout, vzpomenout a třeba i napsat, co se Vám líbí, co ne, co byste na našich stránkách doporučili udělat jinak, lépe…
