Léto odcválalo na kapkách deště, kterých tentokrát brzký podzim přinesl více než dost. Tolik, že i naše životodárná řeka Morava se opět zachvěla ve svých násilně na skřipci natažených uměle napřímených březích a naplnila se až po okraj. A jak jí přirozenost velela, užila své náhle uvolněné síly a začala si uvolňovat klouby do svých půvabných prastarých meandrů, které dostala od pána Boha do vínku. Jako by nám chtěla naznačit, že našeho bídného lidského bušení se do prsou, povyšování se nad přírodu a lámání toho co bylo tisíce let normální, je stejně jen do času. A že naše pyšné pokusy poroučet tomu, co je od počátku dané a pevně stanovené, se nakonec jen obrátí proti nám a jestli se rychle nevzpamatujeme, budeme mít co dělat, aby nás samotné všechny ty nesmyly, co je tak horlivě na přírodě pácháme, nesmetly.
Ale jinak jsme normální
Měli jsme návštěvu - Casper z Údolí Jizery s naší Kesinkou
Však také domýšlivost lidská a falešný pocit všemohoucnosti najisto více než jen přispěl i k další záplavě, tentokrát jakéhosi viru. Toho bez váhání hbitě užili mocní mužové a řkouce, že nás všechny spasit musí, zakázali snad téměř vše. Kosa stavu prý nouzového tak setnula všechny závody, zkoušky. Opuštěný musel zůstat i cvičák a tak nebylo příliš ani kde se jen tak pokusit malounko zdokonalit naše schopnosti ve sféře poslušností.
A ani na stopičku pejsky nešlo vyvést. Našimi zeměvykořisťovateli, co sami sebe troufale zemědělci prohlašují, zmožené role a nivy totižto jaksi odmítají skrýt do své náruče nadílku kapek dešťových, třebaže jich není více, než na kolik jsme byli navyklí v letech našeho mládí. Každý šláplý krok tak znamenal notnou hroudu prsti na holínkách přilepenou, která jako by chtěla pevně nohu obejmout a utéct z lánů chemií schvácených, řepkou a kukuřicí uštvaných a nedostatečným ošetřováním zdrcených. Zemina jedna nevděčná, obětavých progresivních agrárních alchymistů snažení si nevážící.
Ale my jsme se stejně moc a moc radovali. Již v měsíci našimi dávnými předky tak poeticky řečeném sěčeň, moderně pak srpen zvaném, nám pan doktor oznámil, že naše divoška Kapinka ‚obtiěžena jesť‘. Tatínkem byl skvělý Junior Paul Moravia Lord a my jsme netrpělivě vyhlíželi den, kdy se na Boží svět podívá náš první stafíčkovský vrh. I když přiznáváme, taktéž značně obav v nás strašilo, když jsme se upamatovali na peripetie a strasti drahouška Kesinky. Inu, život lidský i psí jistě poskytuje sdostatek setkání s příhodami přívětivými i protivnými.
Zázrak nového života
Chvála Bohu, všechny chmury mraků nízkých a šedivých, těch na nebi i v duši, vposled prosvítil zázrak nového života narození. To když se koncem září Kapinka spolu s námi radovala ze čtyř zdravých a krásných štěnítek a vespolek jsme mohli vychutnávat okamžiky čiré radosti a podivu nad nekonečnou milostí, které se nám dostává výsadou žít a pozorovat život, zvláště ten počínající.
Anie Susie Stín dúbravy
Armande Jasmine Stín dúbravy
Archie Robbie Stín dúbravy
Arminius Joseph Stín dúbravy
Nejlepší je mlíčko od maminky
Chlapeček, potom další, holčička a zanedlouho ještě jedna, hned se hrnoucí k mamince, mléčko sající, od prvního pohledu miláčci milovaní. A notně unavená, ale šťastná maminka poctivě svá miminka čistící, bříška masírující a dbající, aby štěňátka ani chviličku hlad neměla. A i v dalších dnech a týdnech se Kapinka osvědčila jako báječná máma. Své děťátka opouštěla jen pro chvilky venčení a jinak zaznamenávala každé jejich hnutí, aby přispěchala, s čím bylo třeba, tu opět nakrmit, tu olíznout.
Panička Ilonka se nastěhovala do psího pokoje, aby čas denní jakož i noční s drobotinou trávila a na jejich blaho dohlížela. A tak, jak čas běžel, broučci a berušky prospívali, očička a ouška otevírali, na nožky se stavěli, až se z nich rarášci stali, jichž je všude plno a kteří nenechají na pokoji nic, s čím se dá byť jen trošku pohrát.
Ostatně na to se můžete podívat v naší GALERII, kam Vás srdečně zveme.
Ilončin pelíšek u štěnítek
Je to zívačka
