Kdepak byli, kampak se nám ti čerchmanti schovali? Takovou dobu se neozvali. Jsou tam vůbec ještě? Jsme, jistě jsme. Jen jsme si vybrali, byť i maličko delší a vůči našim přátelům jistě neodpustitelnou, přestávku.
Máme za sebou období plné změn, čas, který proletěl a nechal nás zase o poznání, řekněme, zkušenější. A cože se to všechno v naší smečce přihodilo? Dobré i zlé, ale jako vždy, toho přívětivého bylo zajisté neporovnatelně více. Nestihl nás, chvála Pánu Bohu, žádný zlý neduh a v dobré mysli jsme propluli všemi peřejemi a doputovali opět až sem, k Vám.
Tak od začátku léta páně dvou tisícího osmnáctého. Vánky a deštíky vesnu krášlící jsme si užívali na procházkách, cvičáku, i na zahradě. Nadto, po letech rezivění v koutě garáže jsme i bicykly vyčistili a s Dandinkou a Kapinkou k jejich neskonalé a bujaré radosti, však také mnohdy až do vysílení řidičů velocipédů a otlačení určitých částí těl jejich, po luzích a hájích vyjížďky pořádali.
Vlkům to v zimně sluší nejvíc
Léto loňské parné až k zemdlení odhalilo nám nejen krásu lenošení na naší terase, nýbrž opětovně také uklidňující půvab stínu borových a bukových hvozdů Bzenecké dúbravy i milovaných Chřibů. Ani podzim, v ostatních slovanských řečech o mnoho zvukomalebněji jeseň zvaný, prý snad dle starogótského asans, tedy období sběru úrody, nás nenechal zmírnit tempo. Výstavy, ponejvíce povedené, vždyť kupříkladu Kesinka dostala i CAC a Dandinka rovněž nikdy nebyla horší než výborná, nádherné chvilky strávené s přáteli nebo i sami na cvičáku, vlídné i okouzlující okamžiky v lese na procházkách, chvíle na rolích a lučinách prožité stopičku vypracovávajíce… To vše a ještě daleko více jsme si všichni ve smečce lačně vychutnávali.
Zima nám přinesla zármutek, když jsme před vánocemi ztratili našeho úžasného člena smečky Dina, westíka, který byl naším kumpánem a souputníkem po požehnaných téměř patnáct a půl roku. Odešel z plného zdraví, bez bolesti, prostě jen usnul. Přesto po něm zůstala v našem houfu velká prázdnota. Však jsme spolu ušli dlouhou a neobyčejně úžasnou cestu. Děkujeme za vše hezké Dinouši!
První fotečka vlčích miminek
Kterak ovšem říká moudrý Kazatel. „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození a čas umírání…“. Tak sešla se jen jedna neděle s nedělí druhou a život zahnal smrt, neboť Dandinka se právě na Slavnost Matky Boží, Panny Marie, tedy na Nový rok 2019, zasnoubila se znamenitým Cairem ‚Shadowem‘ z rodu Potomek Vlkov zvaného. A brzy jsme měli potvrzeno že, se starými Slovany pověděno, ‚počiela, obtiežena jesť i nynie k pórodu sebe čeká‘. Onen velký den byl dychtivě očekáván v první dekádě měsíce března. A vskutku hned prvního března se narodilo šest krásných vlčátek, jeden kluk jako buk a pět děvčátek, a tak dalších osm týdnů bylo zajisté v naší noře nadmíru veselo. A také, Bohu díky, jsme našli skvělé pánečky a vlčátka si užívají svých nových rodin.
Ale ono mezitím bylo ještě veseleji. V polovině února nám totiž v brlohu zaštěkalo jedno jiné malé štěňátko. Sluje Air Man Fiera Vulpo, leč ve smečce řečené je Aron. Je z mimořádného svazku maminky Angeliny Jolie is Always Crazy a tatínka Commandos de Alphavile Bohemia. Třebaže mnozí neznalí v prvním pohledu lištičku v něm někdy spatřují, v pravdě je to líbezné, stavbou těla působivé, povahově nadané, slibné mládě belgického ovčáka malinois. Jelikož podědilo valnou část vlastností rodičů, a tak nemůže být jinak, než že z něj vyroste fantastický sportsman.
Zlaťáček poprvé doma
Léto a podzim roku devatenáctého proletěli jako bláznivé a najednou tady byl rok letošní. Těšili jsme se na stopy šláplé na voňavých jarní nivách, na trhání našeho figuranta Petra, na něhož si Kapinka i Aron usilovně brousili zuby, na naše cyklistické Tour de Bzenecká dúbrava, na první jarní návštěvu brněnské zologajdy a na spoustu jiné legrace. Pak ale odkudsi přiletěla jakási malá potvora a sbor prý moudrých pánů, co ví lépe než my, co je pro nás dobré, dal palec dolů a vyhlásil výjimečný stav, teda pardon karanténu. Takovou, co ji velmi přiléhavě pojmenovávají naši anglosaští přátelé, jmenujíce ji ‚lockdown‘. Jo, všichni jsme byli zavření a teď budeme všichni na dně…
Však nešť, nechme všechny ty Trautenberky a jejich fámuly v Praze, Bruselu či kdekoli jinde, užívat si jejich velkého ega. Ostatně, přejme jim alespoň něco velkého. Nenechme si zkazit dobrou náladu a dělejme si naše životy takovými, jaké si je sami přejeme. Kolem nás je stále ještě spousta půvabů a krás. Stromy šumí a kryjí nás před deštěm, byliny voní, voda potoků a říček zurčí, slunce hřeje, občas ještě uvidíme nějakého ptáčka, tráva hebce hladí, když v ní spočinete a pejsci nám dávají tolik radosti, že ji ani unést nemůžeme.
Skoro jako vydra...
Tak co vlastně zbývá dodat? Snad ještě jednou omluvu za dlouhé mlčení a slib, že již nebudeme zanedbávat naše kamarádky a kamarády a alespoň občas něco na stránečky našeho doupěte vložíme.
A Vám všem bychom od srdce rádi popřáli, abyste si užívali stejně hezké momenty i Vy a jako zálohu na ně si Vás zatím dovolujeme pozvat do naší postupně doplňované galerie.
Čirá radost
Naše první vlčí děťátka
